<<< Následující galerie             Předchozí galerie >>>
Autor: chomyz
Rarity 1: Nakladače

Pojem rarita znamená pro každého něco jiného, co jednomu přijde vzácné, to u druhého mají „v každé sousední dědině“. Pro mne jsou čím dál větší raritou stroje, které byly nedílnou součástí zemědělství po několik desetiletí, ale dnes na ně narazím při cestách již jen velmi vzácně a náhodou. Pokusím se zde tedy některé stroje občas představit, aby úplně neupadly v zapomnění. Nekamenujte mne tedy prosím, pokud u Vás tohle ještě „běžně používají“ a také se samozřejmě předem omlouvám za „kvalitu“ fotek – jako u většiny mých galerií byly pořízeny hlavně pro zdokumentování a slouží spíše jako doprovod k průvodnímu textu…

Prvním zobrazeným strojem je legendární HON-050 – první sériově vyráběný hydraulický nakladač v tehdejší ČSSR. Původní zkratka označující Hydraulický Otočný Nakladač s objemem základní lopaty 0,5m3 se během let vžila jako označení i pro všechny pozdější verze a pro někoho jsou zkrátka všechny nakladače „hon“. Tento stroj byl vyvinutý koncem 50.let v brněnském výzkumném ústavu VÚSZ a vyráběn byl sériově od roku 1960 v Podpolianských Strojírnách Detva na Slovensku. Znamenal tehdy obrovský pokrok v mechanizaci zemních prací a samozřejmě se začal objevoval i v zemědělství, ke stroji existovalo už tehdy velké množství různých adaptérů, vč. rypadlového nástavce nebo polopásového provedení, kde přední hnací kola byla nahrazena ocelovými pásy. Stroj se základní hmotností cca 7,5 tuny a udávanou nosností na vidlích 1200 kg byl poháněn motorem z traktoru Zetor Super s výkonem zpočátku 42k, pojezd byl čistě mechanický s normální spojkou. Během 60.let byl ve výrobě vystřídán modernizovanými provedením HON-051 a posléze HON-053, které měly ještě také mechanický pojezd, ale modernizované motory a výrazně odlišný ostře řezaný design. Zatímco na tyto modernější hranaté stroje s kabinou nakloněnou šikmo vpřed lze ještě tu a tam na venkově narazit, tak vyobrazené původní „kulaté“ provedení s laminátovou, vlevo vyosenou kabinou tehdy módních tvarů, bylo vzácné již v 80.letech a dnes je v takto kompletním stavu pro mne opravdu raritou. Stroj na snímku je dle výrobního štítku rok výroby 1962.

Druhým strojem je o třídu větší a o generaci novější UNC-151. Také tento nakladač byl vyráběn v Detvě a to v období let 1970-1980. Stroj, jak již označení napovídá, měl objem základní lopaty 1,5m3, vlastní hmotnost cca 11,5 tuny, udávanou nosnost 3,3t a byl vybaven motorem Liaz M634 s výkonem sníženým na cca 120k. Byl již vybaven také pojezdovým ústrojím s hydrodynamickým měničem, ale zastával ještě klasickou koncepci s řízením koly, zatímco koncem 60.let už výrobci strojů této kategorie přecházeli na dnes běžné kloubové řízení. Přesto vydržel ve výrobě až do začátku 80.let, kdy již kloubové nakladače jasně dominovaly. V této souvislosti je zajímavé, že nedávno představený největší nakladač Kramer se i v této hmotnostní kategorii drží (na rozdíl od svých sourozenců Weidemann a Neuson) konceptu s řízením koly (byť samozřejmě všemi čtyřmi) – koneckonců to je jedno z Kramerových „poznávacích znamení“. Nakladač na fotkách je dle štítku rok výroby 1977.

Třetím strojem je L-31 původem z Polska, vyráběný kombinátem Stalowa Wola. Také tento stroj je ještě starší konstrukce s řízením koly, je zase o třídu větší – hmotnost stroje byla uváděna 15,8t, nosnost cca 4,5t, objem základní lopaty byl 2,5m3. Stroj byl poháněn motorem SW-680 v licenci britské firmy Leyland s udávaným výkonem 193k, což bylo na období začátku 70.let v této kategorii opravdu hodně. Jelikož v 70. letech byly kolové nakladače vyráběné tehdy v tuzemsku dodávané přednostně do stavebnictví a tak jako vše silně nedostatkové, rozšířil se pro zemědělské podniky dovoz strojů z Polska. Pojem „Fadroma“ se stal pro mnohé synonymem pro velký kolový nakladač obecně. Zpočátku byly importovány 3 základní typy: nejmenším typem byl kloubový L-2, později modernizovaný na L-200 a L-201, který dosáhl poměrně značného rozšíření a lze na něj i dnes občas narazit (ve verzi L-201A byl nabízen v ČR ještě v 1.polovině 90.let, oproti tomu raritou je nejmodernější a vizuálně odlišná verze tohoto stroje L-220, která se dostala do výroby až na sklonku 80.let). Největším z trojice dovážených typů pak byl stroj L-3, který byl jen o třídu menší než „Káně“ KNA-250. Tento stroj byl později modernizován na legendární typ L-34, který je dodnes uznávaný a byl v 80. letech takřka v každém ACHP. Oproti tomu původní verzi L-3 jsem já naživo nikdy neviděl, dle dobové literatury tyto velké nakladače používaly např. Státní statky Šumava, které tehdy hospodařily na více než 80tis. ha. No a velikostně mezi L-2 a L-3 byl právě nafocený L-31, který však nikdy nedoznal takové popularity, zřejmě také kvůli oné koncepci s řízením koly. Zatímco z běžného provozu tyto stroje dávno zmizely (i když si vybavuji, že ještě v 80. letech byly třeba 3ks tohoto nakladače na Státním statku Brno-venkov, hospodářství Rosice), tak velmi často byly už od 70.let vybavovány obřími stohaři (k čemuž měly ovšem dosti krátký rozvor náprav a jízda s nasazeným stohařem v provozu pak byla dosti dobrodružná) a právě v tomto provedení přežily poslední kusy do tohoto tisíciletí…

Na poslední fotce je pak nakladač o několik generací novější, ale také dnes již takřka neznámý – smykem řízený nakladač Dioss KN-30, který byl v 90.letech montován v Nýřanech. Výkon motoru 38 kW, hmotnost stroje 3300 kg. Stroj na snímku je rok výroby 1998.





Zveřejněno: 11.08.2019 21:00
Zpět na seznam galerií v kategorii

Počet zobrazení 8125